Pokud sledujete basketbal alespoň trochu víc, jeho jméno znáte. Jiří Kalemba (37) je vedoucí redaktor portálu ČT Sport, komentátor, moderátor, reportér, dramaturg a zkusil si i režii. Prostě „televizák“. Na webu ČT se u jeho jména mimo jiné píše, že komentuje „přímé přenosy basketbalu, házené, cyklistiky, amerického fotbalu, curlingu a desítky dalších menších sportů“. A s tím je právě potíž. U přímých přenosů basketbalu si totiž diváci Jiřího Kalemby v poslední době moc neužili. Někteří kvůli tomu začali brblat na sociálních sítích a většinu jejich pocitů pak v průběhu letošního EuroBasketu shrnul Ondřej Novotný ve svém podcastu Kudy běží zajíc.
Nebyl by to CrunchTime, aby se nezeptal přímo u zdroje.
Jirko, EuroBasket je za námi. Jak jej v ČT hodnotíte?
Samotné přenosy vypadaly dobře. Ať už je dělali naši kluci v Praze, nebo se přebíraly z ostatních pořadatelských měst. Líbilo se mi, že bylo hodně prostřihů na diváky po koších. Je to aktuální trend FIBA přenosů. Dříve to byly spíše detaily na hráče. Teď se režie zaměřuje na emoce fanoušků, což by mělo vtáhnout televizního diváka více do atmosféry utkání.
My jsme k tomu všemu mohli přidat maximálně studio, o které jsme se podělili s Honzou Smetanou. Každý jsme si to udělali trochu po svém. Některé věci byly určené garantem, kterým byl Jakub Bažant. Mluvím například o vstupech z fanzón nebo zapojení Ivy Večeřové, která hledala VIP hosty a české legendy. Někdy to vysílání obohatilo, jindy jsme si vyhodnotili, že by bylo lepší jít jinou cestou. Ale pokud má studio udělat nějaký informační kontext k zápasu a naladit na něj, tak jsme to snad zvládli. Na webu jsme měli díky přístupu do FIBA TV spoustu dalších highlightů, k tomu obsah na sociálních sítích.
Jaká byla sledovanost?
Divácký zájem byl zpočátku trochu rozpačitý. Například zápasy s Polskem a Srbskem nenabídly čísla přes 100 000 diváků, což bylo spíš nepříjemné překvapení. Ale poslední čtvrtinu zápasu s Řeckem už sledovalo 250 000 lidí, a to je zřejmě limit, který basketbal aktuálně má.
Mnoho fanoušků se nedívalo na televizi, ale byli přímo v hale. Nemohli si tak nevšimnout, že moderuješ doprovodný program. Jak ses k tomu dostal?
Už trochu historicky. Český basketbal dělá tuhle zápasovou show od kvalifikace na MS v Číně. Její produkci zajišťuje firma LIVEBROS. Vzhledem k tomu, že já jsem asi byl pro basketbal nějakým způsobem známá osobnost a věděli, co ode mě čekat, tak mě oslovili.
V kvalifikaci na MS v Pardubicích se nám podle mě dařilo dělat show dobře. Vrcholem byl zápas s Ruskem, samozřejmě i výsledkově. Proto jsme u toho zůstali a já, když jsem věděl, že nebudu mít během českých zápasů na EuroBasketu takové vytížení, tak jsem kývnul na pokračování této spolupráce. Pro mě je fajn, že jsem u toho zápasu pořád blízko.
Mluví do vaší show nějak FIBA?
Jsou zakázané například politické průpovídky nebo zesměšňování soupeře. FIBA zároveň klade velký důraz na to, aby se nezapomínalo na fanoušky hostujícího týmu. Třeba při zápase s Izraelem jsme ve 2. čtvrtině dostali připomínku, že používáme málo angličtiny a musíme to zlepšit.
To znamená, že přímo v hale sedí někdo, kdo to hlídá?
Ano, je tam supervizor, který má na starosti, co se děje kolem zápasů. Nejenom doprovodnou show, ale dohlíží také na to, jak jsou rozmístění fotografové, novináři, kdo se pohybuje kolem palubovky a podobné věci. Tento člověk za mnou třeba přišel s tím, že nizozemský hráč Worthy de Jong ohlásil svůj poslední zápas za reprezentaci, takže jsme rychle chystali ještě pozápasový ceremoniál.
Jste s tím člověkem v kontaktu jen v případě, že se něco pokazí?
Ne, vyhodnocuje to po každém zápase. Baví se s produkcí i s lidmi z organizačního výboru. Tento trojúhelník řeší pak podobu doprovodné show. Mimochodem, ani já sám si nemůžu dělat, co chci, protože nade mnou je ještě režisér.
Má v tomto směru O2 arena nějaká specifika?
Už v průběhu zápasu s Polskem jsme zjistili, že vytvořit nějakou atmosféru je v takovém prostoru mnohem těžší než třeba v Pardubicích nebo Chomutově, kde to šlo prakticky samo. Tady byli lidi zpočátku takoví zatuhlejší, což ale bylo dáno i průběhem zápasu. Takže jsme se učili s atmosférou pracovat jinak.
Zaznamenali jste i nějakou kritiku?
Po zápase s Izraelem jsem dostal kritický mail. Týkal se zejména toho, že jsme vyvolávali mexickou vlnu v době, kdy na ni diváci nebyli naladění. Nikdy holt nesedne všechno všem. Pořád trochu experimentujeme a snažíme se divácký prožitek z celé zápasové show posouvat. Například bychom vůbec neměli vstupovat do průběhu zápasu, přesto jsme se k tomu v Praze několikrát odhodlali, abychom třeba umocnili nějaký dunk nebo Vítkův blok proti Polákům. Chtěli jsme, aby tam lidi neseděli jako v divadle, jak se to v poslední době často stávalo v Pardubicích.
Můžeš to srovnat s podobnou prací na beachvolejbalu v Ostravě, kde také děláš show?
To je diametrálně odlišné. Tam jsou lidi nastavení úplně jinak a v podstatě přijdou na party.
Zpět k basketu a televizi. Jak se stalo, že jsi z EuroBasketu v České televizi nekomentoval jediný zápas?
Nasazení dělá vždy garant konkrétního sportu, v případě basketbalu je to Jakub Bažant. Ten mě za poslední dva roky na komentování nenasadil.
Ale na OH jsi komentoval zápas mezi Českem a USA.
Ano, jenže konkrétně tento turnaj nasazoval Robert Záruba. Jakub mi důvod mého nenasazování nesdělil. Možná má pocit, že jsem šéfeditor webu a tudíž nekomentuju. To by bylo ale dost zvláštní vysvětlení, protože všechny ostatní sporty, jako je házená, americký fotbal nebo sportovní lezení, běžně dělám. Jakub tedy určitě musí vědět, že já komentuju. Z nějakého důvodu se tedy rozhodl pro jinou skladbu komentátorů.
Abychom si to tedy ujasnili – to, že teď nekomentuješ basketbal, nebylo tvé rozhodnutí?
V žádném případě. Je to dané jenom tím, kdo ty přenosy nasazuje. Eurobasket personálně obsazoval Jakub. Basketbal je sport mého srdce, věnuju se mu celý život. Od roku 2007 se snažím jako basketbalový komentátor profilovat. Upřímně tedy říkám, že mě současný stav mrzí. Domácí EuroBasket je pochopitelně profesně jeden z vrcholů, které můžeš zažít. Na druhou stranu zcela respektuji jeho výběr. On to jako garant projektu nějak vnímal a nějak se rozhodl. Není to jen o mně přece, navíc basketbal dělá v redakci víc lidí. Jirka Janota je skvělý komentátor, Honza Smetana basketbalu věnuje spoustu času už řadu let a Ondra Tomek se Jakubovi také nabízel jako volba. Chápu, nemůže nás to dělat osm. Na druhou stranu jsem v redakci přes 15 let, a aby mě nasazení na sport, kterému se věnuji, takto obloukem minulo, to jsem upřímně moc nečekal.
Ty se ale pohybuješ na sociálních sítích, takže jistě víš, že spousta lidí na tvou absenci za mikrofonem poukazuje a volá po změně. Nakonec i Ondřej Novotný ve svém podcastu řekl, že „Kalemba je z nich nejlepší, ale místo aby komentoval, tak musí na ploše do mikrofonu křičet Kluci, do toho!“ Vnímáš to?
Když ti desítky na sobě nezávislých lidí posílají ty samé zprávy s dotazem, proč nekomentuješ, tak se nad tím zamyslíš. Mám za sebou už nějakou letitou práci. Doufám, že se přede mnou lidi nepřetvařují, ale kamkoliv přijdu v Česku do haly a s někým se bavím, tak mám většinou pozitivní zpětnou vazbu na svoji práci. Myslím, že basket nedělám zle, že mu rozumím, mám ho rád a snažím se ho prezentovat dobře. Ať už dělám studio, podcast nebo – když se štěstí usměje – komentuju.
Jak tedy v tomhle kontextu vnímat tvé zapojení do televizních studií, která rámovala přímé přenosy?
Myslím, že teď už můžu být úplně upřímný. Já jsem původně neměl být do toho projektu zapojený vůbec, EuroBasket na ČT Sport měl jít naprosto mimo mě. Zásahem vedení jsem byl pověřen moderováním studií, když české zápasy komentoval Honza Smetana.
Přesto mám z tebe pocit, že to není tvá vysněná role.
Samozřejmě jsem to chtěl udělat dobře a zajímavě. Vystihnout hlavní témata a příběhy zápasu. Ale já bych se primárně charakterizoval jako komentátor, nikoliv moderátor. Komentování mě baví ze všeho nejvíc. Ale dostal jsem úkol a profesně jsem se ho snažil splnit na 100 %.
Kde se tedy teď reálně ke komentování basketu dostaneš?
Dělám Studio basketbal (na TVcom.cz). To je projekt basketbalové federace, není to televizní záležitost. Můžu tam basketbal komentovat tak jednou za dva měsíce. Ale díky za to, protože u toho sportu můžu pořád tím hlasem z obrazovky být.
Snažíš se na svou situaci v České televizi nějak upozorňovat?
Nejsem typ člověka, který by měl potřebu si stěžovat. Obecně věřím na to, že když něco děláš svědomitě a dáváš tomu vše, že se ten výsledek musí někde projevit. Byť to může třeba nějaký čas trvat. Věcmi, které nemůžu ovlivnit, se nezaobírám. Vrátím se ale k tvé poznámce o podcastu Ondry Novotného. Někdo absolutně externí s poměrně širokým dosahem zmínil a popsal dojmy nemalé části basketbalové obce, která se sdružuje a komunikuje na sociálních sítích. Když ti do zprávy chodí od spousty lidí, kteří se neznají, ty samé poznatky, tak mi přijde, že zrovna tahle kritika nejspíš není úplně střelba mimo. Něco se pojmenovalo a možná je na místě se tím zabývat.
Přímo s Jakubem Bažantem jsi o své situaci mluvil?
Nebavil jsem se s ním o komentování a netuším, jak vnímá celou tu kauzu, která se během EuroBasketu stala. Jakub mi volal během šampionátu a poděkoval za práci na studiích. Ve svém závěrečném hodnocení mě ovšem nezmínil a jen zdůraznil, že měl všechna studia dělat Honza Smetana a že by to tak bylo správně. Tolik k naší komunikaci.
Při letošním EuroBasketu se v ohlasech na sociálních sítích opět objevovala kritika komentáře, zejména tedy Jakuba Bažanta. Jde v posledních letech o takový evergreen. Opět bych odkázal na podcast Ondřeje Novotného, který o tom hovoří. Chápu, že je to pro tebe citlivé téma, ale jak ty se na to díváš?
Chci být v tomto ohledu k Jakubovi korektní a kolegiální. Každé hodnocení je zcela subjektivní. Co člověk, to názor. Ano, komentáře na sítích vnímám, protože se tam pohybuji. Někdy mám pocit, že už se v očích diváků dostal za hranici, že mu vyčítají téměř vše. Myslím si, že se mu někdy až moc křivdí. Ano, divák je přísný, takže když uděláš faktickou chybu, že si například spleteš hráče, řekneš špatně jeho jméno, nebo necháš hrát někoho, kdo sedí na lavičce, případně se déle zaobíráš zdánlivě nepodstatnou banalitou, tak je asi kritika na místě. Protože pozorný divák je na takové věci citlivý, zvlášť pakliže se třeba opakují dlouhodobě. Všechno se potom násobí v případě, že třeba chybu ve jméně uděláš u zápasu české reprezentace. Diváci čas od času kritizují nás všechny. Nemůžeš se asi zavděčit a zalíbit všem. Ovšem je faktem, že za dobu, co sleduji diskuze a debaty na sociálních sítích, se jeho jméno objevuje s negativní konotací nejčastěji. Ale pořád se bavíme o nějaké skupině a nějakém dojmu. Nemáme u sebe žádná čísla, která by tvrdila, že z 90 tisíc diváků, kteří sledovali přenos, hodnotí komentář negativně tolik a tolik procent. Kritika se navíc píše častěji než pochvala.
Zároveň je ale potřeba říct, že Jakub udělal pro basketbal a jeho televizní zobrazení strašně moc, a to si lidé možná kolikrát neuvědomují. Nebýt jeho, možná by tam basket vůbec nebyl, nebo by ho nebylo tolik. Jakub ho vyboxoval, dělá hodně pro osvětu historie a úspěchů, kterých československý basketbal dosáhnul. Připomenu knížku Nebáli se své odvahy nebo film Zlatý podraz. Za všemi svědectvími o úspěšných etapách českého basketbalu stojí Jakub. To je věc, která by neměla zapadnout.
Já Jakubovi vděčím za šanci, kterou mi před lety dal. Proto nerad tyto věci pojmenovávám. Nicméně asi se nelze tvářit, že ta kritika od diváků neexistuje. Je to nějaký poměrně hlasitý názor části fanouškovské obce.
Foto: Jan Russnák