Špičkový basketbalista má mít kolem dvou metrů, rychlé nohy, ohebné a vysportované tělo a při smeči se hlavou dotýkat obroučky. To je norma, do které se snaží své ovečky napasovat skauti, manažeři a trenéři světa. Blížící se draft NBA toho bude dalším důkazem. Tak proč nedochází v profibasketbalu k unifikaci?
„Nejdůležitější sval má basketbalista mezi ušima,“ říkával (nejen) Kareem Abdul-Jabbar. Aby bylo jasno, myslel tím mozek. Najít a využít své silné stránky a ukrýt ty slabé. Takový je imperativ doby.
Tyto lekce dala basketbalovému světu první polovina roku 2023:
Na trůn usedl Nikola Jokič (211 cm) a opozice vůči jeho vládě je umlčována stále víc. Nejtěžší srbský žokej se před nedávnem proklátil play off, ve kterém zářil bodově, na doskoku i v asistencích. Jako první hráč v historii NBA ovládl všechny tři hlavní statistické kategorie, jeho Denver Nuggets se během cesty pro titul nedostali pod větší tlak, i když jim v cestě stály výjimečné dvojice. Anthony Edwards a Karl-Anthony Towns (Minnesota Timberwolves), Devin Booker a Kevin Durant (Phoenix Suns), LeBron James a Anthony Davis (LA Lakers). A ve finále Jimmy Butler táhnoucí nezhasitelné Miami Heat.
Během osmi sezon v Denveru zažil Jokič s Nuggets leccos. Nejprve se musel probít do základní sestavy přes klasičtějšího pivota Jusufa Nurkiče, pak jej přicházeli podpořit Jamal Murray, Michael Porter Jr., Aaron Gordon. Vše světoví ofenzivní talenti a miláčci odborníků. I oni se poklonili. Uznali, že Nuggets jedou Jokičovým tempem. A dobře udělali – tohle tempo vedlo k prstenům moci. Pojem „trojí hrozba“ posunul Nikola ze Somboru na nový level.
Nepovedený konec sezony pro Dallas Mavericks dal vcelku zapomenout, jak šéfoval Luka Dončič (201 cm) do ledna. V tu dobu byl horkým kandidátem na MVP sezony a asi nikdo nepochyboval, že texaský celek patří mezi favority na titul. V posledním týdnu loňského roku třikrát nastřílel padesátku, na konci ledna přidal čtvrtou.
„Dal bych si na zotavenou pivo,“ hlásil se širokým úsměvem po jednom z nejúchvatnějších individuálních představení vůbec, po vánočních svátcích si do koše NY Knicks došel nikoli rychle, ale chytře pro 60 bodů a připojil 21 doskoků a 10 asistencí. Potíž je, že v závěru sezony vypadal, jako by si tehdy nedal jenom jedno. Za to, jak rychle poztrácel radost ze hry, mohla i zranění. Přesto je třeba si připomenout, že být fit je grunt. Také Dončič o tom ví, své tělo aktuálně zbavuje kulatiny.
Jiný kontinent, jiný typ hrdinů. Zase další euroligovou sezonu ve svůj prospěch zvrátil Real Madrid. Dlouhodobá schopnost manažerů španělského velkoklubu hledat vítězné typy je na vědeckou práci. Vsadit pod koš Waltera Tavarese řečeného Edy (221 cm) se vyplácí víc a víc. Gigant z Kapverdských ostrovů byl tahem proti směru hodinových ručiček už v roce 2017, kdy dostal v Madridu první smlouvu. Jsou z toho dvě týmové trofeje z Euroligy a tři individuální pro obránce sezony.
Tavaresův návrat do sestavy Realu po zranění byl jedním z rozhodujících momentů třetího čtvrtfinálového zápasu na palubovce Partizanu Bělehrad. Španělé jeli do srbské metropole za stavu 0:2 na utkání, 20 tisíc soupeřových fandů proti sobě poštvali skandální rvačkou, jež uťala duel číslo dva, a přesto od té doby už jen vyhrávali. Tavares zavelel 26 body a 11 doskoky, třikrát blokoval, k tomu spoustu protivníků navedl do nešťastných střeleckých pozic.
Na Final Four opanoval druhou půli proti FC Barcelona. Nasbíral 20 bodů, 15 doskoků, v závěru ještě čtyři parádní bloky. Ve finále s Olympiakosem Pireus zase stihl double double (13 bodů a 10 doskoků) a pobral trofej pro MVP závěrečného turnaje. Na giganty se možná přestane hledět skrz prsty.
Edy Tavares bude za hrdinu i ve druhé polovině roku. V té první totiž ještě stíhal dostat Kapverdy na mistrovství světa. Sopečné ostrůvky ležící na západ od kontinentální Afriky mají lehce přes 560 tisíc obyvatel, a tak jsou historicky nejmenším účastníkem mistrovství světa. Jejich příběh bude pod sopkami Filipín, Japonska a Indonésie rezonovat.
Že jdou hráči přes 220 do módy, za to může nejen Tavares. Hráčem sezony v americkém univerzitním systému se stal kanadský dřevorubec Zach Edey (224 cm) z Purdue. Američan Jamarion Sharp (226 cm) v dresu Western Kentucky přepisoval rekordy blokařů a vysloužil si přestup na zvučnější adresu. Na University of Mississippi, mnohem známější jako Ole Miss.
A pak tu je Victor Wembanyama (224 cm). Největší talent za poslední dvě dekády. A není to myšleno jen doslovně. Jeho přestup do pařížského Metropolitans 92 se ukázal být mistrovským tahem. Klubové vedení poslalo své hráče na prahu sezony do Las Vegas a Wemby ve dvou exhibičních duelech proti týmu NBA G League Ignite pobláznil Ameriku – a nejen ji. O jedničce letošního draftu se rozhodlo dlouho dopředu.
Victor Wembanyama zasluhuje nálepku nový Jao Ming. Nejen proto, že je po jednadvaceti letech další draftovou jedničkou přes dvě stě dvacet čísel. Stejně jako Jao usměrňuje vztah velkého národa k basketbalu. Má velkou šanci stát se miláčkem Francie.
Wembanyama má ruce a nohy stejně dlouhé jako své příjmení a s jejich pomocí předvádí neskutečné kousky, ční proti atleticky disponovaným protivníkům ve francouzské lize a vábí davy na tribuny. Nejlepší střelec, doskakovač i blokař v soutěži dovedl Metropolitans senzačně do finále. Na vzestup svých akcií v rámci NBA se už těší San Antonio Spurs, basketbalová Francie nemůže dospat pařížské olympiády a šance na první quintuple double (pět trojciferných statistik) výkon v zápase NBA se pyramidálně zvětšuje.
Přitom v elitní zámořské lize už začal pobíhat mladík, který už jednou dokázal Wembanyamu odsunout ke stříbru. Ve finále mistrovství světa devatenáctiletých se zázračný čahoun před dvěma lety snažil odvalit od francouzského koše pupek Kennetha Loftona Jr. (198 cm). Tělnatý americký pivot ve druhé půli finálového zápasu nasázel 15 ze svých 16 bodů a velel v obranu na konečných 83:81.
Letošek prokázal, že to nebyla náhoda. Loftonova celková čísla v NBA sice nejsou omračující, ale v rozvojové NBA G League jej jmenovali nováčkem roku. A když 9. dubna konečně dostal šanci v základní pětce Memphis Grizzlies, udály se divy. Poslední zápasy základní části NBA jim sice přejí dlouhodobě, ovšem 42 bodů a 14 doskoků bylo něco zcela mimořádného. Při debutu v základu taková čísla nikdo nepředvedl… zní oficiální varianta. V reálu NBA sleduje tuto statistiku teprve od roku 1970, Loftona i tak předčí jen debut jednoho jediného muže. Wilta Chamberlaina. V říjnu 1959 se uvedl 43 body a 28 doskoky. Ale za ním už se rýsuje jen o dost menší, zato kulatější figura.
Jenže to jsme stále ještě u hráčů, kteří se dvěma metrům přinejmenším blíží, mnohdy magickou hranici i výrazně překonávají. Takže to s tou diverzitou zas nebude tak žhavé?
V únoru se po palubovce v Salt Lake City rozběhl jistý Mac McClung (188 cm). Nebasketbalové jméno nosí basketbalista nebasketbalového vzezření. Ale ty smeče!
McClung přestal býti no name a stal se senzačním šampionem NBA Slam Dunk Contestu. Do tohoto momentu měl za sebou pouhé dva zápasy v NBA – a od té doby přidal jen dva další. Coby posila Philadelphie v den Loftonova čarování sám předvedl 20 bodů, devět doskoků a devět asistencí. Těsně předtím pomohl farmářskému Delaware Blue Coats k titulu v NBA G League.
Stane se McClung příštím Austinem Reavesem? Uvidíme. Originál (196 cm) mezitím připomíná, že pohádky se dějí. Zářil na střední škole, přesto mezi univerzitami nevzbudil kdovíjaký zájem. Zářil ve vysokoškolských zápasech, přesto se v NBA nijak zvlášť nelíbil. Do draftu se nevešel. Už dva roky však v dresu LA Lakers přesvědčuje, že za výzorem vyhublého bílého vidláka se může ukrývat výjimečný ofenzivní talent. Další zastávka? Mistrovství světa na Filipínách v americkém dresu.
Unifikaci a vzájemnou zastupitelnost dotáhli možná nejdál v Miami Heat – a bylo z toho finále NBA. Prošli do něj z předkola play off jako osmí nasazení. Papírově vzato vsadili na jihu Floridy na sjednocování směrem dolů. V patnáctičlenné sestavě (třináctičlenné, odečteme-li zraněné Victora Oladipa a Tylera Herra) pro závěr sezony měli hned sedm nedraftovaných, už to je rekord. Čtyři z nich, Max Strus (196 cm), Duncan Robinson (201 cm), Caleb Martin (196 cm) a Gabe Vincent (188 cm), naplňují typ nebojácných střelců na perimetru. Vedle nich bojovností zaujal Haywood Highsmith (193 cm).
A z pozice jejich basketbalového „táty“ se s kariérou rozloučil Udonis Haslem, s 201 centimetry dosti podměrečný pivot, přesto si jej v klubu hýčkali rovné dvě dekády. Dva dny před 43. narozeninami naposledy vyběhl, jako nejstarší hráč, který se kdy ve finálové sérii objevil. Se třemi tituly a sedmi finálovými účastmi. Jako připomenutí, že vůle pokořuje talent.
Nač se bude vzpomínat po této sezoně v Eurolize?
Jak bulharský pivot Saša Vezenkov (206 cm) táhl Olympiakos Pireus k prvenství v základní části a pak se musel smířit s těsnou porážkou ve finále. Nijaký atlet je MVP sezony i držitelem Alphonso Ford Trophy pro nejlepšího střelce.
Že se z AS Monako stává kontinentální mocnost. První postup do Final Four při druhé účasti v soutěži je toho příslibem. Zosobněním úspěchu knížecího klubu je americký střelec Mike James (185 cm), klasický go to guy pro závěry zápasů.
Co v Česku? Dvoumetroví se snažili, na děčínského A. J. Waltona (188 cm) a opavského Jakuba Šiřinu (186 cm) si ale nepřišli. Z prvního je nejužitečnější hráč sezony v Kooperativa NBL, zápasy rozhodoval střelecky, obranou i dirigováním ofenzivy. když se ve finálové sérii zranil, byl to pro Armex Děčín obrovský problém. Třeba s ohledem na bránění Jakuba Šiřiny. Ten měl pak cestu k 31 bodům v rozhodujícím čtvrtém finále mnohem snazší. Coby kapitán zavelel k titulu pro BK Opava a sám si odnesl cenu MVP za své výkony v sérii o titul.
Úsměvy malých mužů se ale neomezovaly jen na tyto dva. Radovan Kouřil (185 cm) rovněž patřil k opavským tahounům za českým zlatem. V Děčíně to pálí Ty Nicholsovi (190 cm), nejužitečnějšímu muži Final Four Českého poháru, přidává se Filip Kroutil (190 cm), na dvě trojky mladíka Tomáše Jansy (186 cm) z prodloužení čtvrtého finálového klání se jen tak nezapomene…
Cenné školení dostali nejen Královští sokoli z Hradce Králové. Jak se útočí v roji, jim v baráži o Kooperativa NBL předvedli Sršni reprezentující Sokol Písek. Papírové předpoklady cupovalo trio mladíků ze třetího tisíciletí. Vojtěch Sýkora (190 cm) by měl vyučovat útočný doskok, v barážovém dvojzápase mu moc nescházelo ke dvěma triple doublům, jeho 16 a 12 doskoků jsou famózní čísla. Vybavíte si covidové léto 2021 a v něm slavnou výhru české dvacítky na jednom z evropských challengerů? Podíl na tomto zlatu ještě nebyl dostatečně přiznán agilnímu pivotmanu Martinovi Svobodovi (200 cm). Kéž by měl český basket tolik rváčů. A kéž by měl tenhle do profibasketbalu více motivací! Asi ještě teď v Hradci nevědí, jak se jim přihodil Jakub Šurý (178 cm). Ve druhém barážovém duelu vysázel 21 bodů a v Písku se mohlo mohutně slavit.
Minibasketbal byl v módě leckde po světě. V NCAA se k historickému rekordu málem prostřílel Antoine Davis (185 cm) z University of Detroit Mercy, s 3664 body nakonec zůstal jen tři body za maximem Peta Maraviche.
Markquis Nowell (173 cm) táhl Kansas State University mezi osm nejlepších týmů March Madness. Zvlášť 20 bodů, 19 asistencí a pět zisků proti Michigan State University ve Sweet Sixteen z něj učinilo hráče, na kterého se bude vzpomínat, i kdyby měl zítra s basketbalem skončit.
Balkán okouzlil Daron „Fats“ Russell (180 cm), ve svých prvních dvou utkáních Jadranské ligy táhl Mornar Bar celkem 88 body (41+47), ještě v lednu měl střelecký průměr 27,6 bodu a přestupoval do Galatasaray Istanbul. Jeho starší bratr DeWayne Russell (180 cm) mezitím jako hráč EWE Baskets Oldenburg zářil v bundeslize. 20,3 bodu na utkání mu tam zajistilo střeleckou korunu.
A bez jména T. J. Shorts (175 cm) by byl tenhle článek příliš krátký. Blonďatý driblér se už do konce života nemusí starat o účty za volání. Telekom Bonn dotáhl k titulu v Lize mistrů, stal se MVP základní části, celé sezony i Final Four. Finále proti Hapoelu Jeruzalém rozhodl 29 body. V Německu jej taky jmenovali nejužitečnějším hráčem, jedinou stopku v sezoně mu až v bundesligovém finále vystavil ratiopharm Ulm.
Jokičův agent Miško Ražnatovič nedávno promluvil v podcastu All The Smoke o vlivu svého nejslavnějšího klienta či Luky Dončiče na basketbalové dění: „Oba ukazují, že se MVP nebo členem All-Star teamu můžete stát i bez výjimečných fyzických dispozic. Když je vám deset a vidíte LeBrona nebo Janise, těžko se s ním identifikujete. Oni vyskočí tři metry vysoko, to já nedokážu. Ale po nich vidíte Jokiče nebo Dončiče a řeknete si, proč bych tohle nedokázal taky. Asi se vám nepovede mít podobnou kariéru, ale důvod, proč se každý den na tréninku snažit, to je. Před pěti lety platilo, že když vám bylo čtrnáct a měli trochu nadváhu, trenéři vás poslali střílet si na druhý koš a nestarali se. Dneska jsou všichni opatrnější. Třeba se i v takových hráčích skrývá talent, řeknou si.“
Jokič to řekl lakoničtěji.
„Nesázejte proti tlouštíkovi.“
Ani proti obrům.
A ani proti drobečkům.
———-