Mistrovství světa se sešlo s mistrovstvím světa. Indonésie, Japonsko, Filipíny. Ani v jedné zemi jsem ještě nebyl. Jasně, naši tam nebudou… Kde hrají Američani? Na Filipínách.
„Miláčku, co kdybych jel fotit basket na Filipíny?“
To jako fakt? Filipíny? Není to tak dávno, co po mně chtěl, abych mu zatrhla Čínu, aby nemusel přiznat, že se tam bojí. Pěkně mu otrnulo. Konec prázdnin, začátek školního roku, přípravný týden a dvě děti? A desáté výročí svatby? Zapomeň.
„Zapomeň!“
„Proč?“
„Vždyť tam ani nejsou naši. A je to blbý termín. A je to daleko. A unášejí tam turisty. Nebo tak něco.“
Čeští basketbalisté odehrají v srpnu olympijskou předkvalifikaci v Tallinnu, píše jeden nejmenovaný zpravodajský server. No jasně!
„Proč nejedeš radši do Tallinnu?“
„Proč do Tallinnu?“
„Protože tam hrají naši, je to v lepším termínu a mohla bych tam jet taky. Třeba jako na svatební cestu po deseti letech.“
Tak jedeme do Tallinnu. Estonsko. Neznámý svět. Ti, kdo tam byli, říkají dobrá volba, krásné město. Ti, kdo tam nebyli, se diví.
„Co tam?“
„Na basket.“
Údiv level 150.
Pro nás krok do neznáma.
Před čtyřmi lety při vstupu na půdu Čínské lidové republiky na letišti v Šanghaji stačilo u poslední pasové kontroly říct klíčové slovo basketball. Hned na letišti byly upoutávky na FIBA World Cup 2019. Přestože internety píší, že olympijská předkvalifikace je největší basketbalovou událostí v Estonsku ever, srovnávat to s mistrovstvím světa je samozřejmě přehnané. Město tím příliš nežilo. Za pět dní jsme v Tallinnu objevili dvě digitální přeblikávající upoutávky a jeden plakát. That’s all folks.
Basket je ale v Estonsku poměrně populární a jeho fanoušci si i přes absenci všudypřítomných reklam do hokejové haly Tondiraba našli cestu v hojném počtu. Na zápasy domácích rozhodně! Basket si umí užít pěkně hlasitě. Co by v Brně za pár takových Estonců na zápasech českých lvů proti Argentině nebo Belgii dali…
Ne, v hale nebyli pouze fanoušci Estonska. Izraelských vlajek sice bylo k vidění přesně nula, ale dalo se zahlédnout několik severomakedonských šál. A Čechů, wait for it, přicestovalo pět! A tak se nabízelo je vyzpovídat, kde se tady vzali, jaká byla jejich motivace vyrazit za českou repre do Estonska.
Bohouš s Radkem jezdí na české zápasy od Číny po Estonsko, za muži, ženami i za mládeží. V lize fandí ženám ZVVZ USK Praha, takže doma jsou na Královce. Pokud jde o basketbalové cestování, jsou rádi, že nemusí vymýšlet, kam pojedou na dovolenou. Nastudují si termíny, rozlosování, soupeře a o cílové destinaci je jasno. David s Ivou, rodiče jednoho z členů českého realizačního týmu, mají motivaci jasnou.
Tahle parta se dobře zná. Vzpomínají na společné zážitky fanouškovské i cestovatelské. Zapomenuté kufry, ambasáda v Číně, nepovedený Eurobasket 2017 v Rumunsku a ještě k tomu ne příliš hezká Kluž. Vzpomínají, kdo jim v partě v Estonsku chybí. Manželky i rodiče. „Trochu se divím, že tady není nikdo od těch kluků, co jsou v repre poprvé.“
Diskuze se přirozeně často stočí k basketbalovým expertízám, nominacím i výkonům rozhodčích. „Za co, proboha?!“ „To bych dal i já!“ „Ten tam nemá co dělat!“
A proč je tady Lenka, to už víte. Slaví 10. výročí svatby.
Při zápase s domácími Estonci to tento pětihlavý český kotel neměl snadné. „Estonci se nám trochu smáli, když jsme nadávali rozhodčím. Po zápase jsme se smáli my.“ I když slyšet tolik nebyli, vlajek měli dost na to, aby je čeští reprezentanti nepřehlédli a poděkovali alespoň potleskem nazpátek.
Nedělní zápas proti Izraeli, to byla úplně jiná káva. Pár Estonců využilo svůj Day Pass a při absolutní absenci izraelských fanoušků fandili Izraeli. V ochozech tak byla „jasná“ převaha českých dresů, vlajek a dokonce i jedněch hlasivek navíc. V Tallinnu žijící barman Jirka přišel do českého kotle. No dobře, do kotlíku. Překvapil, zafandil, vysvětlil pár tallinnských „záhad“ a pozval český kotlík do svého baru. Výhru to sice nepřineslo, ale rozhodně to nemohli čeští lvi přeslechnout.
Jirko, kde ses vzal v Tallinnu a kde ses vzal tady na basketu?
V Tallinnu žiju už tři a půl roku a dostal jsem se sem přes mnoho jiných zemí, po maturitě jsem odešel do Dánska a teď jsem tady.
A na basket… Já mám obecně moc rád všechen sport, takže když se nějaké české sportovní odvětví dostane sem do Estonska, což není moc často, tak se jdu vždycky podívat.
A chodíš si někam basket zahrát?
Od školy jsem ho hrál tak třikrát, to je špatný, ale mám míč a za domem koš, takže zaházet si chodím, to jo.
Protože jsme basket hodně hráli ve škole, mám ho rád, rád ho i sleduju v televizi, protože to prostě je pohledná hra, pořád se něco děje.
Sleduješ český basket na klubové úrovni?
Jsem z Chomutova, takže jsem zaznamenal, že Levharticím se dařilo.
Víš, který z Estonců, který je tady v nároďáku, hrál českou ligu?
To netuším.
Mikhel Kirves.
Tak to jsem nevěděl. Ale vím, že kirves je estonsky sekera.
Tak ještě že nás včera nesetla.
To nesetla, ale musím říct, že jsem „moc rád“, že jsem včera neměl volno v práci a nemohl jsem na ten zápas Česko – Estonsko jít, protože jsem tady s estonským kamarádem a měl bych to těžké, komu fandit (smích).
Jak se tady vlastně fandí basketu? Slyšeli jsme, že po fotbale je to druhý nejoblíbenější sport.
To nevím. Basketu se fandí hodně, je populární, já si navíc myslím, že estonský fotbal je dost tragický a že zdejší národní stadion je pro něj příliš velký. Takže podle mě je basket oblíbenější. Estonci jsou hrdý národ, fandí se každému, ale hodně frčí individuální sporty, fandí se atletice, fandí se šermu a tak.
Já jsem tady byl na hokeji, tady se hraje nějaká divize 1B, což je asi tak třetí liga, a bylo tady skoro plno (přes 5000 fanoušků, pozn. redakce).
Jak hodnotíš dnešní zápas, ve kterém jsme nakonec s Izraelem prohráli?
Já jsem takový doufající fanoušek. I dneska jsem těch posledních pět minut doufal, že ty dvě tři rychlé trojky dáme a ještě to otočíme, ale bohužel to nevyšlo. Ale líbila se mi bojovnost, že i když se hodně prohrávalo, dokázali to kluci ještě dotáhnout. Bohužel výhra z toho nebyla.
Výhra z toho nebyla. V úterý proti Severní Makedonii z toho sice výhra byla, ale zbytek je historie. Čtyřčlenná skupina, kdy jeden tým to má 0-3, ostatní tři týmy 2-1, ale jeden musí z kola ven, je tvrdá. Ale to je sport. Don Diego předvedl, jak by si to představoval. Lví smečka v daném složení ukázala, na co má. Chyběly opory, ale nechyběla vůle, a za to by měl jít vždycky palec nahoru. Rvi se jako lev, nechej tam všechno, ono to nějak dopadne.
Na opory v repre se těšíme, vzýváme dohodu mezi FIBA a Euroligou, ale nelžeme si do kapsy. Historický postup na mistrovství světa 2019 nám vyšel i díky tomu, že proti nám nehrály hvězdy soupeřů. Eurobasketovou kvalifikaci proti Nizozemsku, Velké Británii a Řecku bychom měli dát i bez vzývané dohody. Ať se mladí ukážou. Ať don Diego ukáže, jak jej zdobí vedení mladých hráčů.
Pozitivní bilance v Estonsku je pozitivní. Estonci nejsou žádní nazdárci. Navíc měli v kádru plejery z týmů jako Baskonia, Sassari, Manresa, Badalona, Treviso, Bilbao. Výhra to rozhodně nebyla z kategorie povinných. Je na čem stavět!
Edukativní předkvalifikační okénko
Z diskuzí jasně vyplynulo, že mnozí fanoušci si pletou akci v Tallinnu s úspěšnou kvalifikací v Kanadě. Tohle byla předkvalifikace o postup do kvalifikace, jako byla tehdy v Kanadě. Občas to vyznívalo, že lidé nechápou, proč opory nechtějí na olympiádu. Vždyť stačilo porazit Izrael… Nestačilo!
Cestovatelské okénko
Tallinn v topu. 11 z 10. Skvělé město. Krásné. Milí lidi. Holky…:-) Moře. Lodě. Obří trajekty. Malebné historické centrum. Široké ulice. Rozlehlé parky. Spíš než k postsovětskému světu to má tady rozhodně blíž ke Skandinávii. Sluníčko a teplý Balt. MHD v rekonstrukci byla zoufalost. Jízdní řády neplatí, zastávky neplatí, čísla linek neplatí, nikde ani slovo. Taxík, Bolt, pěšky. Sázka na jistotu.
Tak zase někde na zájezdu v hojnějším počtu.
