„Takže když tys vlastně vymyslela ty Athény v únoru, tak teď vybírám dovolenou já?“
„Klidně. Co navrhuješ?“
„Athény.“
„Hahaha, vtipné.“
„Athény.“
„Proč proboha?“
„Hraje se tam olympijská kvalifikace, přijedou Luka, Giannis!“
„Aha.“
„Luka, Giannis, to jsou…“
„Já VÍM, kdo jsou Luka a Giannis!“
„Tak to pardon…“
„Takže kdyby to hráli třeba na Korsice, tak konečně pojedeme tam, jo?“
„Ale oni to hrají v Athénách. To je nejkratší cestou přes Srbsko asi 18 hodin. Do Chorvatska k moři v podstatě při cestě.“
„Mami, kam letos pojedeme na dovolenou?“
„Do Chorvatska.“
„Už zas?“
„Jo, akorát tam pojedeme přes Řecko, to je v podstatě při cestě, říkal taťka.“
Olympijské kvalifikace jsou kruté turnaje. Šest týmů a jen vítěz jede na olympiádu. Dvě skupiny po třech, semifinále, finále a hurá na největší sportovní akci světa. Moc prostoru na rozehrání tam není. Na olympiádu chtějí všichni, jen se podívejte na americkou sestavu. Dalo se čekat, že i kvalifikační sestavy budou hvězdné.
Giannis potvrdil účast dlouho dopředu. Sezóna mu skončila dávno. Udělal si výlet do Berlína na Final 4 Euroligy. Na olympiádě nikdy nehrál. Tohle by mohlo klapnout.
Za to Lukova cesta do finále NBA tomuto plánu moc nenahrávala. Jeho obandážované tělo už ve finále konference… Zkazky o tom, jestli nastoupí do všech finálových zápasů… Měla by ta bláznivá cesta vůbec smysl, kdyby tam nebyli oba? Spíš ne… V Tokiu byli Slovinci čtvrtí. Motivaci by mít měl. To dá. Snad.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Na to, že se za dva týdny hraje, by možná bylo fajn začít dovolenou napříč Balkánem řešit. Ale bez akreditace bychom jeli určitě na rozumnější cestu. Bude? Nebude? Čas vypršel.
Monday, June 17 Dear FIBA Media Accreditation, I am requesting the accreditation for the FIBA Olympic Qualifying Tournament in Greece. There is the statement „You will be notified of the success of your application by no later than 07 June 2024.“ in the e-mail. I would like to ask when can I expect the decision.
Hi Jan, The photographers section for this venue is oversubscribed and you have been placed on a waiting list – you can actually see this under your profile.
Dear Jan RUSSNAK, We are pleased to inform you that your request for media accreditation for the FIBA Olympic Qualifying Tournament Greece 2024, in Piraeus, Greece has been approved. You will be able to attend the event in the venue for the entire duration of the tournament.
Tak ještě ten Luka.
24. června se Luka Dončić připojil ke slovinské repre. Na můj svátek. Náhoda? Nemyslím si.
„Neměli bychom začít řešit tu dovolenou?“
„Ty se jako nebojíš? Ty to celé odřídíš? Já nemůžu s kolenem? Musím se s tím smířit a nějak se na to psychicky připravit.“
Bojím se. Samozřejmě, že se bojím. Do Chorvatska už jsme autem jeli několikrát. Shengen. Pohoda. Tohle je trochu rozdíl. Cesta za životním zážitkem a plněním si snů něco stojí. Ne finančně. Ale trochu se překonat, hecnout, odvážit a dotáhnout věci do konce. Ostré zápasy, žádná exhibice. Běžně fotím KNBL, ŽBL nebo Eurocup žen. Když to časově vyjde, rád zajdu na českou repre. Výjimečně i do zahraničí. Třeba v únoru do Athén. Tady se ale bavíme o dvou ze tří nejlepších Evropanů současnosti. Tyhle „ksichty“ ve svém šuplíkovém portfoliu chci. Athény podruhé za 5 měsíců. Smůla. Nebo výhoda?
„Máš na Balkáně něco, co jsi chtěla vždycky vidět, že bychom se tam cestou do Athén stavili?
„Ale já nechci jet do Athén.“
Rakousko.
Slovinsko.
Chorvatsko.
Černá Hora.
Albánie.
Řecko.
Severní Makedonie.
Srbsko.
Maďarsko.
Slovensko.
Děti přinesly vysvědčení. Jedeme.
Cesta probíhá dobře. Chorvatské dálnice top, nádhera, kéž bychom to taky tak uměli! Černá Hora se pořád učí od svých chorvatských sousedů. Turistický potenciál obrovský. Infrastruktura přibývá pomalu. Albánské pláže nádhera, ale raději se nedívejte za roh. Ti se taky učí. Západní hranice mezi Albánií a Řeckem. Totální in the middle of nowhere. Největší tíseň z celé cesty. Představa, že se ti tady něco přihodí, je tíživá. Ano, je to Evropa, ale je Evropa a Evropa.
„Hele, támhle už vlaje řecká vlajka.“
Jsme tady, bylo to krásné. Pláže byly, památky byly, lokální jídlo bylo. Zapomenout zaplatit za ubytování se může stát každému.
Hala Míru a přátelství v Pireu. Long Time No See. Asi 5 měsíců.
Plán je jasný. Dvakrát vidět a fotit Luku, dvakrát Giannise, ideálně ve společném zápase a vidět novozélandskou haku.
Tak jdem na to!
Slovinsko – Nový Zéland
Je tady! Metr ode mě. Mám husí kůži. Vlhne mi oko. Asi klimatizace. Projeli jsme šest zemí a ujeli 2000 km. Stálo to za to! Fakt je tady. Připadám si jako výskající fanynky v první řadě na rockovém koncertu. Můžu si sáhnout…?
Mimochodem, jaký je Luka z bezprostřední blízkosti? Usměvavý a rozhodně ne tlustý.
Slovinci první zápas proti Chorvatsku prohráli. Dnes musí. Není kam uhnout. Zápas pravdy. Do or die. Novozélanďani nečekaně porazili Chorvaty. Slovinci musí vyhrát o deset, aby postoupili do semifinále.
Řekové milují Řeky. Luka žádné velké davy nenalákal. Pár set Slovinců tu je, což je ale pro Halu Míru a přátelství, jako když plivneš do Sahary. Nervozita. Když už se zdá, že si Slovinci budují důležitý náskok, Novozélanďani je zchladí trojkou. Když Luka může ramenem vrazit mimo hru do soupeře, tak do něj vrazí. Když to udělá Novozélanďan, Luka rozhodí rukama. Asi ho ten zápas bolel. Diskutuje s rozhodčími. Ale žádný hero ball nehraje. Je neuvěřitelné, kolik má na všechno času. Evidentně je zvyklý na jiné tempo. Spoluhráčům rozdává krásně balóny, ale ti si s nimi mnohdy neporadí. Po poločase přichází jiný tým, který jasně kráčí k povinnému postupu do semifinále. Tam bude nejspíš čekat Řecko.
Řecko – Egypt
Giannis v teplákách. Otáčím se na fotografa vedle.
„Are you from Greece? Why is Giannis not playing?“ Zranění nejsou na této cestě v plánu.
„They don’t need him. He will be ready tomorrow. Where are you from?“
„From the Czech Republic.“
„Czech Republic…?“
„Yes, Czech Republic.“
„Are you journalist?“
„Mmm… Well…“
„So so…“
„Yes, so so… We are fans with my friend and we have basketball magazine. We have some followers, but you know, we’re not ESPN.“
(Smích.)
Čemu se směješ!?
Řekové v suchém triku. Giannis na střídačce v klidu. Potvrzení prvního místa ve skupině a semifinále proti Slovinsku. Souboj titánů o kolo dřív, než se čekalo. Jednomu z nich se rozplyne sen. Dokáže Luka proměnit Halu Míru a přátelství v Halu Neklidu a nepřátelství?
Řecko – Slovinsko
Narvaná hala. Při nástupu Slovinců se bučí. Když hlasatel vyhlašuje číslo 77, hala bučí ještě více. Působí to dost neuctivě, ale fanoušci zkrátka vytvářejí tlak na soupeře.
Long story short. Po první čtvrtině bylo po zápase. Nebo minimálně bylo jasné, jak jsou karty rozdané. Luka vypadá, že to chápe. Působí smířeně. A pokud je smířený on, ostatní Slovinci Řeky nezlomí. Slovinci posílili pod košem. Naturalizovali Joshe Neboa. Top doskakovač Euroligy. Nic, co by mohlo zastavit Giannise, který pod košem řádil. Je to nebranitelné monstrum. Všechny obdivné přívlastky si zaslouží. Tady není o čem. Luka je na hřišti pro své spoluhráče i slovinské fanoušky a proto, aby nebyl výsledek příliš vysoký. Nakonec 96-68. Jasná záležitost. Diváci ženou Řeky, a když Luka pár minut před koncem střídá, vyprovází ho potleskem, který Luka opětuje. Teď už je to v suchu, můžou mu vyjádřit respekt. V tomto zápase se Luka příliš nevztekal, nediskutoval s rozhodčími. Tušil, kam to směřuje. Jako všichni.
Chorvatsko – Dominikánská republika
Papírové předpoklady jasné. Chorvati jsou tu s tím nejlepším, co mají. Hezonja, Zubac, Šarić. Přesto se báli. Nakonec výhra o tři body, ale nedlouho před koncem vedli výborní Dominikánci a mohlo to pro Chorvaty dopadnout všelijak. Hala se v podstatě vyprázdnila. Pár desítek chorvatských fanoušků, pár jednotek hlasivek pro Dominikánce.
Řecko – Chorvatsko
Pro Řeky i pro Giannise úplně jiný zápas než proti Slovinsku. Ivica Zubac zavřel bednu a Giannis nepředvedl jediný dunk a nájezd možná jeden. Zato tam Chorvatům šoupnul pět nebo šest dlouhých dvojek z prostoru mezi šestkou a trojkou. Trojkou o desku Chorvaty vydeptal úplně a střecha Haly Míru a přátelství se otřásla. Chorvati tahali celý zápas za kratší konec. Řeky hnali lidi. Olympiáda je velké lákadlo. Giannise čeká první. V basketbalovém Řecku je absolutním bohem. Jiné dresy pro fanoušky než s číslem 34 nemá smysl v Řecku vyrábět.
Oslavy byly krásné, dojemné, s dětmi, s rodinami. Olympiáda je největší sportovní svátek světa. Jen tam jet je odměna a tento tým má určitě vyšší ambice než jen účast. Do Tokia Řeky nepustili čeští lvi v epické olympijské kvalifikaci v Kanadě. Tentokrát si to doma hlídali.
Bylo to krásné. Dreams came true. Bláznivá cesta kvůli pár fotkám, které se dají stáhnout z netu. Těžko to vysvětlovat. Trenéři mají trenérské kliniky. Hráči jsou zavření v tělocvičnách nebo posilovnách. Tohle byl docela fajn foto workshop. Solidní modelové tam byli. Budiž třešničkou, že ty zážitky zajímaly i Jiřího Kalembu a jeho podcast Pod košem.
Památky jsme znali z února. Průvodce říká, že pláže v Aténách nepatří k těm nejkrásnějším v Řecku. O něco lepší než Macháč to ale asi bude. Posuďte sami. Díky rodině, že se obětovala do Atén dvakrát za rok. Eurobasket žen 2025 v Pireu (asi) vynecháme. Naštěstí se hraje jedna ze skupin u nás, nicméně…
…miláčku, víš, že Řekové požádali o pořádání Eurobasketu v roce 2029…?