Fotbal.
Hokej.
Tenis.
Cyklistika.
Vodní slalom.
Rychlostní kanoistika.
Horolezectví.
Atletika.
Judo.
Basketbal? Nula. Nic. Zero.
Ještě nikdy v historii samostatné České republiky nepřevzali žádný úspěšný basketbalista nebo basketbalistka z rukou prezidenta republiky medaili za zásluhy o stát v oblasti sportu.
Nepodařilo se to Jiřímu Zídkovi ml. jako prvnímu Čechovi v NBA. Třeba to čeká na Tomáše Satoranského. Ačkoliv toho moc nevyhrál, je jasnou tuzemskou jedničkou svého (a našeho) sportu.
Zasloužilých mistrů sportu v basketbalu je spousta. Všechna ta jména, která byste očekávali, tam jsou. Jiří Zídek starší, Jan Bobrovský, Zdeněk Bobrovský, Kamil Brabenec, Juraj Žuffa, Stanislav Kropilák, Ivo Mrázek, Milena Jindrová, Věra Horáková a řada dalších. Ceny tehdy neuděloval prezident, nýbrž vláda a udělovaly se od roku 1956. K udělení musel jeho držitel získat na olympijských hrách, mistrovství Evropy nebo světa zlatou nebo stříbrnou medaili. Ocenění reprezentanti vyznamenání přebírali od předsedy Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport. Vzhledem k tomu, že kdysi v dobách Československa nám ten basket opravdu šel, je zde basketbalových laureátů hodně. Koho zajímá, jak tehdejší veleúspěšní sportovci vnímali tyto prorežimní ceny, doporučujeme seriál Radiožurnálu.
Zpět do současnosti.
V roce 2022 převzal z rukou prezidenta Zemana medaili za zásluhy o stát v oblasti sportu bývalý druholigový hráč Lokomotivy Nymburk, sportovní funkcionář, předseda ČBF a ČUS Miroslav Jansta. Asi se shodneme na tom, že za sportovní výkony to spíše nebylo.
Tímto po sportovní stránce basketbalová stopa končí.
A nenašel by se aspoň nějaký basketbalista, který se proslavil něčím jiným?
Našel a to je konečně podstata tohoto textu.
Pro úplnost začněme nejprve tím méně populárním.
V 60. letech hrával nejvyšší československou basketbalovou soutěž Václav Klaus, později ministr, premiér i prezident. Z podstaty všech funkcí mu byl mimo jiné propůjčen Řád Bílého lva za zvláště vynikající zásluhy o stát v oblasti politiky. Mladší ročníky o jeho basketbalové kariéře možná tolik neví, ale on to tu a tam rád připomene.
A pak je tu Ivan Trojan. Minulý týden v Den české státnosti mu byla udělena medaile za zásluhy o stát v oblasti umění. Jak někdo na Facebooku vtipně podotknul, dokonce v klubových barvách.
Suma sumárum jeho NBL kariéra: šestky 66,7 %, 100 % vyhraných zápasů, +/- +3.
Co začalo legrací, končí filozofickým výplodem.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Díky BK Opava, že do této legrace s námi šli. Na Instagramu přes 1600 lajků a 14000 zobrazení je na naše poměry obrovské číslo a na poměry Opavy taktéž. Na síti X téměř 3000 lajků a přes 45000 zobrazení.
To vše díky tomu, že Ivan Trojan není z basketbalového prostředí.
Basketbal je zkrátka v České republice menšinovým komunitním sportem druhého sledu, který masovou většinu příliš nezajímá, dokud na palubovku Národní basketbalové ligy nevyběhne držitel mnoha Českých lvů. Můžeme se plácat po ramenou, že jsme českou sportovní trojkou, což je milé, ale spíše jsme mezi slepými jednookým králem na druhém břehu, protože ta propast za fotbalem a hokejem je nepřekonatelná.
Basketbal hrají primárně děti baskeťáků nebo vysokých lidí. Není snadné nalákat ostatní z nebasketbalového prostředí na zápasy do hal nebo aby přivedli své ratolesti do přípravek. Basket má zkrátka pověst složitého sportu a objektivně ano, kopat do balónu a trefit ho mezi tři tyče je asi snazší. 3 vteřiny, 4 čtvrtiny, 5 faulů. Faul střelecký, faul nestřelecký, faul útočný, faul týmový, faul nesportovní. Osobní chyba, technická chyba. 1 bod, 2 body, 3 body, 4 body… Jsou složitější sporty, ale i jednodušší.
Je to donekonečna těžká úloha přesvědčovat širokou nebasketbalovou veřejnost, že basket je fajn. Ať přijdou na zápas, ať vezmou děti. Bublinou samou pro sebe jsou sociální sítě. Všichni sledujeme všechny kluby, všechny hvězdy, storíčka, highlighty, všechno je super, ale pořád saturujeme primárně basketbalovou komunitu. Fandíme všem novým podcastům, rádi je posloucháme, už to ani nestíháme, ale nakonec jsou to pořád baskeťáci pro baskeťáky. Tištěný plakát možná vypadá retro, je to práce ho někam přinést a pověsit, ale každý jednotlivec, kterého to trefí, se počítá. S reklamními led panely různě po městech je to výrazně snazší, ale na kolik vteřin to tam problikne a za jak dlouho znovu? Můžeme polemizovat, jestli jsme „prodali“ lidem a hlavně dětem úspěchy a příběhy českých Lvů. Mistrovství světa v Číně, olympiáda, domácí Eurobasket. Ve kterém klubu praskají nebo praskaly přípravky ve švech?
Díky Bohu za Vítka. Jediného Čecha v nejlepší lize světa. Každá jeho minuta stojí za propagaci, i když víme, že nás zase sledují jen ti „zpropadení“ baskeťáci.
Málokdo z nás opravdu fandí Barceloně. Spíš to přejeme těm našim klukům katalánským.
Propichování basketbalové bubliny je důležité a zároveň hrozně těžké. Tváříme se kultivovaně, že nejsme jako kopačky a hokejky, ale rozdíl je hlavně v tom počtu. Méně lidí je méně slyšet, jinak na rozhodčí i soupeře hulákají fanoušci, manažeři i majitelé. V tomto směru jsou na tom možná ten fotbal s hokejem i lépe, protože bossové jsou někde ve skyboxu.
Všem kolegům z práce jsem loni nabídl své dvě permice, ať jdou zadarmo na NBL, že basket je fajn. Cca 60 lidí. Přiložil jsem fotky atraktivního nástupu s ohňovou show, nadšených fanoušků i povedeného dunku. Nevnutil jsem je nikomu. Jindy mi zase kolega vyprávěl, že byli s dětmi na dni náborů a basket se jim moc líbil a bavil je, ale že nebudou vysocí, takže je na basket nedá. Snažím se, ale není to snadné. Nad rodičem stratégem, kterému se v očích točí potenciální dolary, pro změnu ohrnujeme nos, ale nakonec se každý jednotlivec počítá.
Díky bohu za Ivana Trojana. Díky za Vojtu Hrubana nebo Bočiho ve Všechnopárty. Jen houšť takových propíchnutí basketbalové bubliny. Trojan vyprodal opavskou halu a přilákal nebasketbalové zvědavce. Psala o tom média, která o basketu za normálních okolností neztratí ani řádek. Sportovní zprávy na Nově tehdy hovořily o Národní basketbalové lize, což je událost sama o sobě. Běžně má v této zpravodajské relaci basketbal prostor maximálně v rubrice Borec na konec za nějaký povedený buzzer beater.
Tak je důležité míti Ivana Trojana.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Foto: ČTK