Reprezentace U20 bude v příštím roce pohříchu jediným českým chlapeckým mládežnickým výběrem, který si zahraje mistrovstí Evropy divize A a poměří se tak s elitou. Zasloužila si to skvělým šestým místem na letošním ME v Polsku. Výsledek je to takřka historický, přestože cesta k němu rozhodně hladká a jednoznačná nebyla. Čeští mladíci skončili turnaj s bilancí 2-5. Po třech prohrách ve skupině ale dokonale využili systému a v osmifinále šokovali těžce favorizované Srby. Ve čtvrtfinále už pak nestačili na Belgii, ale ke konečnému šestému místu je nasměrovala výhra na Polskem a následná porážka s Litvou.
Členem realizačního týmu byl i Filip Rytina. Turnaj považuje jednoznačně za úspěch a věří, za rok může dvacítka dopadnout ještě lépe. Popovídal si s ním o tom Michal, kterého basketbalová komunita zná jako „Žvanila o basketu“.
Proč jsme, kde jsme? Jak je možné, že Srbsko, které nemá ani 7 milionů obyvatel, má snad nejlepšího hráče planety a extrémně silné týmy ve všech reprezentačních kategoriích?
Ač je basketbal globálně sport číslo 1, u nás v České republice je až za fotbalem a hokejem. Bohužel se to týká nejen pozornosti, ale i financování, respektive podpory. A ruku v ruce s tím jde i rozdíl v mentalitě. Třeba takové Srbsko má mentalitu vítězů. Oni do toho jdou automaticky s tím, že prostě vyhrají úplně všechno. Stejně tak šli i do osmifinálového utkání proti našemu výběru, ale s touto mentalitou musí přijít i pokora a to, že na takovém turnaji nesmíš nikoho podcenit a hrát konstantně po celý zápas. Mají silnou základnu a velmi dobře u nich funguje gaussova křivka. Do výběru jde 40 lidí a 28 z nich jde na konci automaticky pryč, prostě se do finální nominace nedostanou, i když v jiných zemích by ti kluci stoprocentně reprezentovali. Z mého pohledu, když ti přijde nabídka na kemp reprezentace, tak bys měl vše ostatní odsunout, reprezentace by měla být u hráčů ta největší priorita.
Jak ses díval na finální nominaci Česka pro ME?
Za všech 12 kluků, co jsme měli na mistrovství, bych dal ruku do ohně. Hráli s nasazením, chtěli hrát a každý jeden z nich měl na to, aby byl týmu prospěšný. Spolu s celým realizačním týmem jsme, troufnu si říct, v tomto ohledu odvedli dobrou práci, a sestavili jak herně, tak i charakterově tým, který by dýchal jeden za druhého!
Koho z hráčů bys třeba vypíchnul?
Popravdě si zaslouží všechen kredit všichni kluci, vytvořili tým a ten je teprve schopný něčeho dosáhnout. Pokud bych měl vybrat jednoho, tak je to Jakub Nečas (Neči). Ten neuvěřitelně mentálně vyspěl. To, že hraje v USA na univerzitě, ho posunulo nejen herně, ale hlavně mentálně. Jestli u nás někdo má mentalitu vítěze, pak rozhodně on. Líbilo se mi, jak Neči přijal roli lídra – nejen na hřišti, ale i mimo něj.
Jak se kluci poprali s velkým tlakem turnaje? Přece jenom, EuroBasket divize A, 6. místo, to je pěkný!
Hodně nám pomohl přípravný turnaj v Turecku, který hostil Istanbul. Hráli jsme v hale Efesu Istanbul, což je tým z Euroligy. Byla to skvělá příležitost pro naše kluky zažít atmosféru velkého turnaje. Hráli jsme proti silným týmům Německa, Belgie, Řecka a proti domácím Turkům, což nám dalo cenné zkušenosti. Ale všechna přípravná utkání nám dala hodně, každé z nich bylo jiné a každé nás jako tým posouvalo kupředu.
A co samotný turnaj v Polsku?
Nebudu lhát, bylo to skvělý! Pro mě osobně to byla fantastická zkušenost. Stát na palubovce, když hraje hymna… Přál bych ten pocit zažít každému, pro koho je basketbal v jeho životě důležitou součástí. Atmosféra v hale byla úžasná – Polsat aréna i menší GCS Sport Hall byly zaplněné, přijely rodiny, kamarádi a celkově to bylo velmi povzbuzující, tu podporu z tribun jsme opravdu vnímali. Kluci se naučili, jak se vyrovnat s tlakem a jak se soustředit na hru i v takových podmínkách. Myslím, že právě díky této zkušenosti jsme na turnaji uspěli.
Příští rok se tak můžete těšit znovu na účast v A divizi.
Ano a plánování na příští rok je už v plném proudu. V první řadě se musí vyřešit realizační tým. Já osobně doufám, že budeme ve stejném složení, jelikož jsme si po lidské i profesní stránce se všemi sedli s prominutím jak p*del na hrnec. Tím bych chtěl zároveň všem poděkovat Lukášovi Pivodovi, Kubovi Šiřinovi, Tondovi Pištěckému, Honzovi Zlámalovi a Miškovi Nagajovi, jak mě přijali mezi sebe a zároveň za nespočet nezapomenutelných zážitků, které jsme společně měli. Byla to fakt jízda! Velké díky patří i Jirkovi Welschovi, který ve mě vložil důvěru, a v neposlední řadě chci poděkovat Honzovi Matulkovi, který pro mě byl takovým mentorem, se vším mi pomohl, poradil a mohl jsem se na něj kdykoliv obrátit. Potom přijde na řadu sestavení termínové listiny, kterou budeme dávat dohromady s hlavním trenérem, ale to bude záležet na termínu Eurobasketu U20 2025, který zatím není znám. No a pak už komunikace s jednotlivými hráči ročníku 2005 a 2006, aby věděli, že s nimi počítáme do širší nominace, a zároveň s jejich mateřskými kluby.
Jak vidíš ambice do budoucna?
Udrželi jsme se v A divizi, vyrovnali historicky nejlepší úspěch této kategorie na ME, což je velký úspěch, zvláště když vidíme, že z A divize spadly i tak silné týmy, jako jsou např. Turci (Stejný ročník vybojoval na Mistrovství světa kategorie U19 v roce 2023 bronzové medaile, když v utkání o 3. místo porazil USA!). Konkurence je opravdu velká. Během roku budeme pracovat na dobrém scoutingu a budeme věřit, že příští rok dopadneme ještě lépe!
