LeBron James 38.390
Kareem Abdul-Jabbar 38.387
Rekord, dlouhé roky považovaný za nepřekonatelný, byl překonán. LeBron James potřeboval 1410 zápasů v NBA na to, aby se stal jejím historicky nejlepším střelcem. Jedna ikona vystřídala ikonu jinou. Kareem Abdul-Jabbar je druhý a první už nikdy nebude.
LeBron James je Král. Oficiálně korunovaný.
Aby bylo jasno, bavíme se o Králi střelců. Protože jakkoliv LeBron sám o sobě rád hovoří jako o Kingovi, pro mnoho lidí absolutním králem všech basketbalistů zkrátka nikdy nebude. Nebudu do té debaty už zabředávat, před pár lety jsem se z toho vypsal a vše tehdy řečené platí i dnes.
V té debatě totiž nejde o výsledek. K němu se jednoduše nejde dobrat. Objektivní měřítko neexistuje, šermovat se vždycky bude subjektivními pocity a dojmy. Čísla jsou sice exaktní, ale interpretovat se dají různě a jedno číslo se dá vždycky přebít jiným číslem. V té debatě jde o debatu samotnou. To krásné totiž je, že jeden člověk bude hájit jeden názor, druhý člověk názor druhý, a ani jeden z nich u toho nebude vypadat jako blbec. Oba totiž budou mít pravdu. Tu svou. Ale na té jediné v téhle debatě záleží.
Jedno ale od 7. února 2023 vyvrátit nelze. Nikdo v historii NBA nenastřílel víc bodů než LeBron James. To je zkrátka fakt.
Ne, zaryté zastánce Michaela Jordana nebo Kobeho Bryanta či snad Stepha Curryho to nepřesvědčí. A zarytí fanoušci LBJ už byli přesvědčení dávno před tím. Z tohoto pohledu zřejmě samotné překonání zásadního milníku velký vliv mít nebude. Debaty neutichnou. Naopak. Těžko váš názor na historický význam LeBrona Jamese změní to, jestli dal bodů 38.386 nebo 38.388. Rozdíl dvou bodů v kariéře táhnoucí se přes tři dekády. Co to je?
Je to symbol, přátelé. Je to hranice nezpochybnitelné basketbalové nesmrtelnosti.
Protože právě tohle je basketbalový rekord rekordů. Sorry, Bille. Ve světě, kde se jen sedm lidí dostalo přes 30.000 bodů, je tohle razítko na vlastní výjimečnost. Řvěte si, nadávejte, trhejte si vlasy, nesouhlasně kruťte hlavou, LeBron James je výjimečný. Všichni jsme to věděli už dávno, ale až od dnešního rána může LeBron James vstát, vzít nekonečný seznam všech hráčů, kteří kdy nastoupili v nejlepší lize světa, ukázat na první řádek a říct: „Tady. To jsem já“. A nikdo s ním nebude moci diskutovat. Protože je to tak. Je tam jeho jméno. Tam, na prvním řádku tabulky nejlepších střelců NBA diskuse končí. LeBron James je jejich králem.
Ovšem ihned vzápětí může začít diskuse další. Jak moc takový titul váží v soutěži o nejlepšího hráče všech dob. Váží tenhle titul víc než šest titulů reálných? Nebo 11, když už jsme u toho? Váží tenhle titul víc než kariérní průměr přes 30 bodů na zápas? Váží tenhle titul víc než fakt, že jste absolutně změnil sport jako takový?
Diskutujme, pokud nás to baví. Nediskutujme, pokud nás to obtěžuje. Protože stejně všichni víme, že každé jedno z těch jmen tvořilo basketbalovou historii a bez jednoho by nebyl další a bez něj zase ten další. Tahle jména psala basketbalové dějiny společně. Jsou tváří tohohle sportu, nejkrásnějšího na světě.
Až za čas LeBron odejde – s několika tituly, s několika trofejemi, jako nejlepší střelec historie, jako jediný hráč se zápisem 40k bodů+10k asistencí+10k doskoků, jako táta, který si v nejlepší lize světa zahrál se svým synem (protože to se ještě stane), jako miliardář, budoucí majitel týmu v Las Vegas a jako spokojený člověk – my všichni budeme vědět, že odešla legenda.
Jednou možná budeme na klíně houpat vnoučata a pak jim můžeme jako Odysseus hrdě předat poselství:
„Pokud budou někdy vyprávět můj příběh, ať řeknou, že jsem viděl obry. Muži se rodí a padají jako podzimní listí, ale tato jména nikdy nezemřou. Ať řeknou, že jsem žil v době LeBrona Jamese“
Vnoučata budou vědět, o kom mluvíme.
