Oni nelhali.
Když se liga vytasila před play-off se sloganem „Předem nevíš“, bylo jasné, že se logicky snaží ze všech sil podojit letošní vyrovnanost a nepředvídatelnost soutěže. Jenže slogany jsou jedna věc, ale to, co se pak reálně děje na hřišti, je věc druhá. Když to bude nuda k uzoufání, můžeš si sloganama tapetovat sítě a haly jak chceš, stejně to všichni prozívají.
Jenže po play-in a play-off je jasné, že tady jsme opravdu v úplně jiném vesmíru než v předchozích letech. Máme za sebou dva týdny a už bylo napsáno tolik příběhů.
Tady je devět těch, které nejvíce oslovily nás.
Zbránkova trojka
„Na konci jsem měl volnou střelu a padlo to tam“.
Takhle jednoduché to někdy je. Žádná věda, žádné patlání se v tom, že do té doby máš trojky 1:7, nic takového. Tikají poslední desetinky, tvůj tým teče o bod, tady je míč, tady máš pozici, támhle je koš, dělej, co umíš.
Filip Zbránek udělal přesně to, co umí. Vystřelil, proměnil, jeho tým najednou vedl po dvou venkovních zápasech 2:0. Dost možná to byl rozhodující moment celé série. A jeden z největších okamžiků letošního play-off, ve kterém prostě předem nevíš nic.
Brněnský protest
Druhé utkání Brna s Opavou bylo vůbec výživné. Po jeho konci se ukázalo, že Zbránkova střela možná ještě nebyla posledním slovem téhle bitvy. Brno totiž podalo protest proti uznanému koši Opavy v polovině třetí čtvrtiny a mimo jiné si myslelo na opakování zápasu.
O co šlo. Rozhodčí nejprve udělali chybu, když neuznali koš Opavy, který podle nich padl po vypršení limitu na útok. Nepostřehli předchozí dotek míče s obroučkou. Trenér Opavy Czudek si ale vzal trenérskou výzvu, rozhodčí přezkoumali video a koš posléze uznali. Háček je v tom, že podle pravidel si v této situaci trenér vzít výzvu nemůže.
Takže rozhodčí udělali chybu, když opravili svoji chybu, což Brno považovalo za chybu. Přestože koš padl a měl platit, jakmile byl už jednou odvolán, měl zůstat odvolaný. Tak hovoří pravidla, která jsou vždy nad selským rozumem.
Povedenou trojici v oranžovém nakonec čekal dištanc na jeden zápas, ale výsledek samozřejmě zůstal v platnosti, protože upřímně by to cokoliv jiného nedávalo smysl.
Pipesova trojka
Takřka 20 let platilo následující – pokud se Nymburk v play-off potkal s USK (a vlastně takřka s kýmkoliv), moc se to neprodlužovalo. Za úspěch soupeře byl často považován vyrovnaný zápas, ale aby si snad nějací cucáci ze skupiny A2 mysleli na výhru? Nebo snad na dvě? Nebo snad na výhru v Nymburce? Nebo snad na dvě? Kdeže!
Jenže teď už žijeme v jiné době. V takové, kde ani Nymburk nemá nic jisté. A to dokonce ani ve své hale, proti USK, se zdánlivě bezpečným náskokem. Protože pokud proti sobě máte houževnatého soupeře, který se vás už dávno nebojí, pak musíte hrát až do konce a nepodcenit vůbec nic. Když to neuděláte, klidně se vám může stát, že vám někdo nějakou cirkusovou trojkou vypálí rybník. Přesně jako to udělal Shawn Pipes v pátém zápase.
Nymburk místo čekání na semifinálového soupeře čekala další cesta na Folimanku a i když tam už to favorit v šestém zápase zvládl, USK se absolutně nemusí za nic stydět.
Sovy v play-in vyřadily favorizovaný Kolín, sebraly dva zápasy Nymburku a navíc předvedly, že nejsou jen Pipes a Okauru. Například takový Ondra Švec si na sebe svými výkony ušil bič v podobě očekávání, že za rok bude plnohodnotně jednou z hvězd soutěže.
Ostravská výhra
Je to překvapivé, ale taková basketbalová bašta jako Ostrava čekala na svou výhru v play-off nekonečně dlouho. Dočkala se až letos, přesně 3629 dní od posledního úspěchu.
Pohříchu to byla proti Děčínu výhra jediná, ale Tatran si ji jistě užil a Nová Huť si na letošní sezonu určitě stěžovat nebude.
Konec kariéry Petra Bohačíka
Právě výše zmíněná výhra byla také poslední výhrou v bohaté kariéře Petra Bohačíka. V kariéře, která se natáhla přes 19 let, vešlo se do ní 662 zápasů, 6639 bodů, 4089 doskoků a 777 asistencí. A taky z ní kápla jedna stříbrná medaile, pětkrát bronzová a dres české reprezentace.
Petr se s kariérou v nejvyšší soutěži rozloučil příspěvkem na Instagramu, který zakončil slovy „19 a dost“.
Tak hodně štěstí do dalšího života.
Konec kariéry Pavla Pumprly
Pampi ohlásil svůj konec už dopředu, takže když Slavia prohrála první zápas play-in v Opavě, bral se nadcházející zápas v Praze jako rozlučka bývalého reprezentačního kapitána. Jenže toho ten basket během zápasu ještě dost bavil, takže v podstatě sám zapříčinil, že se série přestěhovala ještě jednou do Opavy.
A ona to nebyla žádná škoda. Rozloučit se ve Žlutém pekle, které vás navíc dobře zná a uznává vás, to je vlastně hezké. V rozhodnutém zápase Pampi dostal na konci ještě možnost zavěsit svou poslední smeč a tím skončila jedna výrazná kariéra.
Ale my všichni víme, že zrovna tenhle chlapec se nudit nebude.
Hicksův rekord
Velké individuální výkony jsou kořením basketbalu a v play-off to platí dvojnásob. Zvlášť v zápasech, které musíte vyhrát, jinak vám končí sezona.
Přesně v takové situaci bylo Ústí proti Pardubicím v šestém zápase doma. Jenže mělo Tonyho Hickse. Borce, který ještě na letiště nepospíchal, a tak zapsal 37 bodů, 8 doskoků, 7 asistencí, 8 získaných faulů, měl střelbu přes 50 procent, neminul žádnou šestku a dosáhl v letošní sezoně rekordního ratingu 44.
Game Hicks.
Nepodání rukou
Právě po šestém utkání v Ústí se odehrála drobná aférka, která překvapivě zaplnila prostor basketbalových médií a sítí.
Trenér hostí Repeša, který si potrpí na velká gesta, nečekal na závěrečný klakson a odebral se do šaten ještě před koncem zápasu, přičemž k tomu vyzýval i svůj tým. Většina hráčů ho poslechla a odpochodovala do šatny bez podání rukou. Repeša to pak vysvětloval tím, že nechtěl, aby došlo k potyčce, což bylo možná ještě bizarnější než samotný odchod, protože žádné potyčce vůbec nic nenasvědčovalo.
Krátce po zápase si samozřejmě nenechal ústecký manažer Tomáš Hrubý ujít příležitost zatweetovat, takže celou událost ještě rozmázl a bylo vymalováno.
Jako kdyby sedmý zápas sám o sobě nestačil, najednou tady bylo ještě jedno téma. A možná stojí za zamyšlení, jestli tohle celé nebyl nějaký Repešův ďábelský plán, jak se Ústí dostat do hlavy, což naznačovali i pánové ve Studiu Basketbal.
Odpověď nevíme, ale uvidíme, jestli Repeša ještě něco podobného předvede. Pardubice totiž pokračují dál. Ústí už nepokračuje dál.
Žluté a jiná pekla
Play-off má zatím výbornou diváckou kulisu. Do Opavy chodilo proti Brnu pravidelně výrazně nad 2000 lidí, tisícovky s přehledem zapisovali v Pardubicích, Ústí nad Labem, Děčíně, Brně, Ostravě a jednou dokonce i na USK.
Basket táhne. Není divu, když letos si každý divák v kterékoliv hale může myslet, že fandí budoucím mistrům a nikdo si u toho nebude klepat na čelo.
Předem nevíš.